Lingvistika se často snaží prezentovat jako přírodní věda. Tvrdí se, že uživatelé jazyka jsou řízeni slepým jazykovým instinktem a že jejich jazykové chování lze popsat čistě ve fyziologicko-biologických termínech. Itkonen ukazuje, že tato představa je zásadně mylná. Jeho argumentace je založena na tom, že jazyk je souborem milionů tzv. sdílených, tříúrovňových znalostí existujících tzv. v intersubjektivitě myslí jeho uživatelů - a že kvůli tomu má inherentně normativní charakter. Tato originální konceptualizace jazyka mu umožňuje vysvětlit řadu nesnadných otázek, které jsou aktuální i v současném českém myšlení o jazyce a v české jazykové situaci - např. že to, co má být, nelze odvozovat z toho, co je (normativita), ale že to, co je, může mít vliv na to, co má být (jazyková změna) nebo že my nemáme jazyk, ale jazyk má nás (jazyková správnost).
Książki dla dzieci Dwie Siostry 
| 
