Kniha Marca Van De Mieroopa je zasvěcenou a inovativní studií zabývající se dějinami myšlení a poznávání skutečností okolního světa, gnozeologií obyvatel starověké Mezopotámie, jež byla zásadním způsobem ovlivněna systémem a vlastnostmi klínového písma, které zde bylo používáno od konce 4. až do konce 1. tisíciletí př. n. l. Autor tyto gnozeologické procesy analyzuje na základě tří skupin zdánlivě nesouvisejících, ale přesto svou metodou tvorby úzce spojených textových dokladů, a sice lexikálních seznamů, věštebných textů (takzvaných omin) a právních zákoníků, které pocházejí z období 2. až 1. tisíciletí př. n. l. Dospívá k závěru, že babylonská kultura měla svůj vlastní pozoruhodný způsob myšlení, který však zanikl poté, co Řekové tuto oblast kulturně i politicky ovládli a klínové písmo se přestalo používat.