Soren Kierkegaard v díle Skutky lásky nechce lásku definovat, spíše chce uvést její projevy a činnost na základě Nového zákona, který označil rok před svou smrtí jako příručku pro ty, kdo mají být obětováni. Láska je pro něho jen jedna: i lidská láska k člověku má podíl na lásce boží. Čištěním a tříbením se tato láska mění, roste, rozšiřuje se a stává se stále průzračnější.