Koncem šedesátých let podnikl psychiatr Stanislav Drvota ve spolupráci s historikem umění Janem Křížem světově výjimečný výzkum zabývající se vztahem umělecké tvorby a neurózy, v němž navázal na čtyři psychologické typy Carla Gustava Junga. V roce 1973 ho shrnul do knihy Osobnost a tvorba, analyzující život a tvorbu dvaceti pěti autorů, z nichž se většina v období normalizace ocitla na indexu. K tématu se Drvota vrátil s patnáctiletým odstupem, když v roce 1984 předložil k získání titulu doktora věd druhý díl své práce, do nějž zahrnul tytéž autory. Vznikl tak nesmírně živý celek, přitažlivý pro odborníky a čtivý pro laiky, podrobně vypovídající o stavu českého výtvarného umění od šedesátých do osmdesátých let minulého století.